Uákaňí a łákaňí

7.2.20.2020 - Jak sem neska ráno kŕmił statek, tak mi skrsła mišlenka, že mosím zas spravit trochu osvjetu trvdému L (Ł), keré sa čítá jak U, enem tvrčí. Že mi ho vlasňe máme, (a mi ho máme!) a aňi o tem nevíme. Hin Poláci ho majú, na Horňácku ho též majú a aj hojňe používajú. Sprobujte pohledat ňeco z Horňácka, napadá mi trebárs "Kužełovský fašanek". A hnet máte trochu jasňejší, né?

Nemáte? Jak teda napíšete słova "lúka" lebo "stôl" po našém?
Takto né: "úka" a "stú".
Jedziňe takto: "łúka" a "stúł".

On aj sám profesor Karol Plicka ríkávali, že pri zapisovaňí našich pjesňiček bi biło správné používat L tvrdé (citácia v komentári). Já vím, ono sa to zdá zložité, aňi do oka to nejde a už vúbec né do ruki. Ňekerí sme takú literu aňi nevidzeli, ňekerím sa o ňí aňi nesňívało a ňekerí (skoro ňigdo) ju ví aj napísat! Vám kerí to nevíte poradzím zadarmo,

Scisknete praví Alt a naráz s ňím L. Pokát scete L małé, tak takto: AltGr+K.

Ti litere sú hnet pri sebje, takže to neňi žádní kumšt, notabene, čovjek sa učí cełí život. Tak sa neondzite a viskúšajte. On tá naša záhoráčťina má cosi do sebja. Mosíme si ju šanovat, lebo naše nárečá miznú každím dňem aj rokem.

Marcin Lebeda

Fotka Záhorácky folklór.